Kdo jsem?

Můj příběh

Probíhalo to u mě asi jako u většiny. Prostě jsem se k firmám a managementu dostala už jako dítě, protože taťka byl manažerem kam až mi paměť sahá a mně se líbilo, že lidé společně dokáží udělat víc. A pokud mají dobrý kolektiv, tak to udělají ještě se zábavou jako s bonusem. Problém byl v tom, že ne všude to takové bylo. A tak jsem už svou první diplomku psala na téma Osobnost profesionálního manažera. Bylo mi jasné, že bude platit české a pravdivé „ryba smrdí od hlavy“. (Vím, trochu drsné.) 

Pracovala jsem od svých 15 let, tak jsem hned po vysoké škole chtěla navazovat na předchozí praxi. Neříkám ale, že jsem neměla období, kdy jsem nevěděla, kudy kam. Měla. A toto období mě zavedlo do bankovnictví. Potom také do další strojírenské firmy (před tím jsem pracovala v automotive) nebo jsem dělala krizový management jednomu baru a stavební firmě (tam jsem se zařekla, že už to dělat nebudu) a pak v první bance jsem se dostala k lektorství, ke kterému jsem se po dostudování poslední vysoké školy vrátila a které dělám do dnes. Sice oficiálně podnikám od roku 2016, ale s lidmi jsem pracovala mnohem dřív. V roce 2012 jsem měla na starosti například 6 nových obchodníků a na vysoké škole jsem ve velkém doučovala makro a mikro. Více o mé praxi najdete samozřejmě na Linkedinu >>. 

Ale neskončila jsem u toho. Například firemní kultura. Všechny metody na řízení firemní kultury, o kterých jsme se učili ve škole, nebyly pro mě použitelné. A firmy to v té době kolem roku 2010 ani nezajímalo. Takže i když jsem se věnovala managementu a vedení lidí, tak na toto téma jsem neměla v ruce nic. Pak jsem objevila v roce 2018 teorii Kmenů a Kmenového vůdcovství, ale při zavádění ve firmě se ukázalo, že to jako samotný systém taky nestačí. A tak jsem přidávala a udělala si z toho vlastní systém, kterému říkám Strategické kmenové EX – jde o kombinovaný systém řízení lidí, který se ve svém důsledku dotýká také osobního rozvoje jednotlivců nebo strategického pilíře Empatie, na kterém si mnoho firem již vylámalo zuby.  Osobní rozvoj mi skvěle doplnil vše, co bylo k pořádnému managementu potřeba (můj příběh, jak jsem se k němu dostala přes těžké deprese, zase najdete tady >>). 

A takto už by to bylo kompletní. Takto už to dávalo smysl mně samotné. Sice firmy občas potřebují ještě nějaké další věci, jako obranu proti vyhoření lektorů, samostatné vzdělávání, aby neměli pocit plýtvání peněz nebo obchodnické sebevědomí (ale i normální sebevědomí), ale to už jsou jen takové malé větvičky od velkého kmene, se kterým firma poroste jako celek. 

To jsem já, 

LENKA KRONES, těší mě. 🙂